Ahoj
12. října 2011 v 21:37
Každý máme své sny, známe své hranice a umíme hrát piškvorky. Každý dokáže udělat křížek, tam kde je třeba a kolečko tam, kde mu připadá důležité. Jenže každý z nás musí také chtít. Mé myšlenky se uzavírají čím dál hlouběji do nitra, o kterém nikdo neví, jak je hluboko. Bojí se světla, ale bojí se i tmy.
Chybí mi lidé, ale bojím se mezi ně jít. Chybí mi láska, ale bojím se si ji vzít. Chybí mi život, ale bojím se jej žít.
Představte si ostrov. Maličký ostrov uprostřed širého oceánu. Je to Váš jediný domov. Jediné místo, kam se můžete vrátit. A posadí Vás na vor, odtáhnou až za zakřivení zeměkoule a nechají hledat svůj ostrov. S libostí se dívají, jak se snažíte pít slanou vodu, jak lovíte ryby kolem sebe, jak den po dni umíráte.
Je to moře slz, slaných slz, které samy nakonec zadáví. Život není lehká záležitost a celý svět je o lásce.

Láska je jako liška. Lstivá, vychytralá, někdy rezavá a přece krásná. Krade a nikoho se na nic neptá. Tak jako liška proběhne hájem, tak proletí láska srdcem, jako bodnutí nožem. A jak malé lišče narodí se v doupěti na mechu a udělá první krůčky k lesu, tak láska rodí se v očích a jemně našlapuje s jarem vpřed. K srdci.

Nemohu pouštět své myšlenky ven, když nechtějí. Ale nikam se neztrácím, a proto píši tento dopis. Právě prostřednictvím tohoto dopisu chci být s vámi v kontaktu.
Pište, já vám odpovím.
vrania: SV se nic nijak nedotýká, pokračuji dál.
Alena Červánková